Rubrika | Tipy a rady

Konec hladu na světě, nové srdce za pár hodin a zbraně pro všechny? Mýty a fakta o 3D tisku

27. 11. 2013 - Redakce

V poslední  době  se  kolem  3D  tisku  a  3D  tiskáren  vyrojila  mračna  senzačních  zpráv,  které čtenáře zároveň těšily i děsily, a novinářům doslova nedaly spát. Projděme si společně hlavní mýty  o  3D  tisku,  okomentované  a  uvedené  na  pravou  míru  českým  odborníkem  na  3D tiskárny, Markem Zlochem.

Mýtus první: Na 3D tiskárnách bude brzy možné tisknout jídlo, což vyřeší problém hladovění ve třetím světě 

Informace  o  3D  tisku  jídla  se  rozšířila  v polovině  letošního  roku  především  díky  americké vesmírné  agentuře  NASA.  Ta  dala  zelenou  výzkumnému  programu,  který  má  umožnit  tisk jídla  ve  vesmíru.  Představa,  že  si  astronauti  ve  vesmíru  vytisknou  například  pizzu,  je  sice lákavá, ale nepřesná. Program NASA je totiž založen na replikování vlastností jídla. Jde tedy o to umožnit 3D tiskárnám tisk z takových materiálů, které budou obsahovat dostatek kalorií a organických molekul co možná nejpodobnějších těm v klasickém jídle.

„Podle vyjádření expertů by tak cartridge pro tisk jídla obsahovaly například prášek z hmyzu, řas či mléka. Každá cartridge by odpovídala nějaké chuti a zároveň by byla nutričně vyvážená. Z takové hmoty by se opravdu daly tisknout napodobeniny jídel, třeba ve tvaru kuřecích stehen,“  dodává Marek Zloch ze  společnosti  3Dfactories,  která  se zabývá  výrobou 3D tiskáren. Projekt tiskárny  na jídlo je  však  stále  ve  fázi  vývoje. Nadšené  hlasy  o tom, že by  se  díky  3D tisku  dal  vyřešit  světový  hlad, tedy  nejsou  na místě.  Důležitým  parametrem je totiž i  cena  zařízení.  V prostředí  vesmíru  by  3D tiskárna  na jídlo  patrně  našla  vzhledem k  podmínkám  uplatnění,  ale  k  utišení  světového  hladu  existují  rozumnější  a  pečlivěji propracované projekty.

Fakt: 3D tisk se již v potravinářství používá, ovšem jen pro speciální techniky

Zajímavostí  je,  že  již  nyní  se  3D  tisk  v potravinářství  používá.  Běžně  je  možné  tisknout například  z čokolády.  Ta  se  působením  tepla  v tryskách  tiskáren  roztaví  a  chlazením  opět tuhne,  čímž  je  ideálním  materiálem  pro  tisk  3D  modelů.  Čokoládové  modely  mohli  letos ochutnat i návštěvníci Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně, kde byl čokoládový 3D tisk jednou z hlavních atrakcí. V USA tiskne dvojice architektů ze San Franciska 3D objekty pro změnu z cukru. Cukrové designérské kousky tisknou na běžné 3D tiskárně s upraveným nastavením  a  k tvrzení  cukru  používají  alkohol.  V Barceloně  naopak  vzniká  projekt,  jehož cílem  je  tisknout  jídla  z  těsta,  pasty  nebo  z  tuhnoucích  tekutin.  Právě  tyto  konzistence jsou  ideální  náplní  pro  potravinové  cartridge  tiskáren  a  dají  se  z nich  teoreticky  připravit  i komplikovanější, zato pravá jídla.

Mýtus druhý: Na 3D tiskárnách již brzy půjdou vytisknout lidské orgány 

Velmi  často  zmiňovaným  přínosem  3D  tiskáren  je  jejich  využití  v  medicíně.  Rozruch vyvolávají  hlavně  zprávy  o  tisku  lidských  orgánů.  Pravdou  však  je,  že  reálné  využití  3D tiskárny  pro  transplantace  je  zatím  daleko.  „3D tiskárny dnes velmi dobře umí vytvořit neživou kostru nebo výplň, která dokáže nahradit některé lidské části jako například kosti nebo chrupavky. 3D výtisky tak již nyní naleznou využití při léčení komplikovaných zlomenin nebo deformací pevných tkání,“  upozorňuje  Marek  Zloch.  Jako  příklad  uvádí  Zloch  kauzu ročního  chlapce,  kterému  tým  doktorů  z Michiganské  univerzity  zachránil  život  pomocí speciální  průduškové  dlahy.  Dlaha  byla  vytištěna  ze  speciálního  plastu  přímo  na  míru nemocnému  chlapci  tak,  aby  mu  pomohla  rozšířit  průdušky  a  poskytla  jim  oporu  v růstu.  Podle  plánu  se  má  dlaha  navíc  po  3  letech  v organismu  sama  rozložit.  V tomto  případě  se použití 3D materiálů v medicíně soustředilo na oporu poškozených tkání, tedy na kopírování tvaru orgánů, nikoliv jejich funkce.

Fakt: 3D tiskárny zatím umí replikovat tvar, ale nikoliv funkce orgánů  

V případě  3D  tisku  orgánů  je  potřeba  kopírovat  nejen  jejich  tvar,  ale  i  funkci.  V současné době se proto uvažuje o možnosti 3D tisku z lidských buněk, tedy z živého materiálu. První pokusy o 3D tisk z živých lidských buněk nedávno úspěšně proběhly v Číně, lékařům se tam podařilo  vytisknout  zmenšeninu ledvin.  Vytištěné  buňky  přitom metabolizovaly  a  normálně fungovaly, navíc byla jejich životnost udávána na několik týdnů. Vědcům se tedy nakopírovat tvar  orgánu  a  funkci  buněk  podařilo,  nicméně  cesta  k vytvoření  plnohodnotných  orgánů použitelných  při  transplantacích  je  zatím  daleká.  Tisk  nových  orgánů  na  3D  tiskárnách  tak prozatím stále zůstává spíše fikcí. Nutno však přiznat, že i onen tisk z živých buněk byl ještě před pár lety nereálnou fantazií. Výzkum tedy pokračuje.

Mýtus třetí: Zbraně z 3D tiskáren ohrozí bezpečnost světa

Pozdvižení kolem 3D tiskáren nedávno vyvolala také informace, že  se na internetu objevily volně  dostupné  modely  zbraní  určené  pro  3D  tisk.  Několik  lidí  dokonce  takovou  zbraň opravdu  vytisklo. Získat  zbraň  se  najednou  zdálo  velmi jednoduché,  zvlášť  když je  3D tisk dostupný skoro každému. V médiích se okamžitě objevily spekulace o možném využití těchto zbraní teroristy nebo jinými zločinci. Řada lidí získala z informace nepříjemný pocit ohrožení světa.

Fakt: Funkční zbraň seženete i bez 3D tiskárny, a to levněji

Podle  Marka  Zlocha  není  strach,  že  by  plastové  zbraně  z 3D  tiskáren  zaplavily  a  ohrozily svět, na místě. „Na internetu dnes kolují tisíce návodů na výrobu spolehlivějších a levnějších zbraní než těch vyrobených na 3D tiskárnách. Na 3D tiskárně se sice opravdu dají vyrobit součásti zbraní, nicméně aby se jednalo o opravdu funkční zbraň, musel by si zájemce pořídit kovovou hlaveň a další součástky,“ dodává autor  3D tiskáren. Byť  se  před  dvěma týdny  na internetu  objevila  zpráva  o  3D  tisku  zbraní  z oceli,  masové  využití  této  technologie  není pravděpodobné.  Tisk  z oceli  totiž  proběhl  pomocí  metody  selektivního  laserového  spékání, což  je  vysoce  pokročilý  a  nákladný  technologický  postup,  který  je  amatérům  naprosto nedostupný.

Tags | , , ,

Komentovat článek

Astoreo auto - moto baterie bylinky CBA cestovní pojištění cestování dm dm drogerie dm drogerie markt e-shopy ekologie elektronika ENBRA energie finance Gruzie hubnutí informační technologie investice IT léto nemovitosti obchod obuv pneumatiky pojištění povinné ručení počítače připojištění rady recyklace REMA REMA Systém sport stavebnictví tipy TopGis vitamíny volný čas víno zdraví úspory Česko-gruzínská smíšená obchodní komora životní prostředí

Archiv