Roční spotřeba plastu ve světě se pohybuje kolem tří set milionů tun. Je to jeden z nejpoužívanějších materiálů současnosti a jeho využitelnost neustále roste. V průmyslu bývá plast dokonce nazýván materiálem 21. století. Díky svým vlastnostem dokáže v některých oblastech nahradit tradiční materiály jako kov, keramiku nebo sklo.

Počátky výroby a využívání plastů lze datovat do 19. století, velký rozmach však toto odvětví zaznamenalo po druhé světové válce. Původně se s nimi počítalo jako s „náhradníkem“ za přírodní materiály, protože je ale plasty svými vlastnostmi v mnoha ohledech dalece předčily, začaly se používat trvale a postupně pronikly i do řady průmyslových odvětví od elektrotechnického průmyslu přes stavebnictví až po průmysl automobilový.

Tahoun evropského zpracovatelského průmyslu

„Plasty jsou oproti materiálům jako například kov či sklo a keramika snáze zpracovatelné a práce s nimi je také finančně méně nákladná. Výhodou je rovněž velká variabilita vlastností, k nimž se lze dopracovat,“ říká Oldřich Kovařík ze společnosti OK DESIGN, která se na zpracování plastu specializuje. I to je důvod, proč je plastikářství – obor zahrnující zpracování plastů a výrobu pryžových výrobků – jedním z tahounů tuzemského i evropského zpracovatelského průmyslu. Podle agentury CzechTrade zaměstnává evropský plastikářský průmysl kolem 1,5 milionu lidí a působí v něm více než 60 tisíc firem.

Dají se snadno obrábět, řezat, tvarovat či vstřikovat

Plasty se v přírodě nevyskytují, jejich výroba je proto záležitostí průmyslových závodů. Při svém vzniku jsou tekuté a dají se snadno formovat buď do finálního produktu, nebo do polotovaru určeného k dalšímu zpracování. Možností, jak s plasty dále pracovat, je celá řada. Dají se podle druhu materiálu frézovat a vypalovat laserem, vstřikovat, obrábět, řezat, leštit, tvarovat teplem, svařovat či lepit. Díky tomu z nich lze vyrobit v podstatě cokoliv od různých krabiček a stojánků přes kryty průmyslových strojů a palivové nádrže automobilů až po přesně tvarované součástky do nejrůznějších zařízení.

Vysoká chemická i tepelná odolnost, nižší váha oproti jiným materiálům

To, co plasty předurčilo k masovému využívání, byly vedle zpracovatelnosti rovněž jejich vlastnosti. „Ty totiž mohou být skutečně velmi variabilní. Mezi ty stěžejní patří například vysoká tepelná, chemická i mechanická odolnost, pružnost nebo naopak pevnost, a dále pak i nízká hmotnost třeba ve srovnání s kovem. I to je důvod, proč jsou třeba v automobilovém průmyslu plasty tak hojně využívány,“ vysvětluje Oldřich Kovařík ze společnosti OK DESIGN. Ještě lepších vlastností pak lze v budoucnu dosáhnout kombinací plastu s jinými materiály, například uhlíkovými vlákny. Takové materiály pak mohou mít větší pevnost než kov při daleko menší váze, což z nich dělá ideální kandidáty pro leteckou nebo vesmírnou techniku. Například průmyslová výroba grafenu by díky jeho vlastnostem převrátila náš život zcela jistě naruby.