Počet párů, které se v Česku při snaze o početí vytouženého potomka obracejí na možnosti asistované reprodukce, v poslední dekádě výrazně narůstá. V průměru u nás díky ní přijde každým rokem na svět přibližně pět procent narozených dětí. Co vše obnáší proces umělého oplodnění a po jaké době může dvojici pomoci úspěšně počít? Odpovědi nabízí následující článek.

Pokud se pár rozhodne navštívit reprodukční kliniku, nemusí řešení problému vždy vyústit až v samotné umělé oplodnění. „Na každou dvojici čeká nejdříve vstupní konzultace, při které se specialistou probere rodinnou i osobní anamnézu. Následuje základní vyšetření obou partnerů. U muže se typicky stanovuje spermiogram z ejakulátu. Ženě se provede ultrazvukové vyšetření malé pánve a odběr krve pro zjištění hladiny hormonů. Taktéž se oběma partnerům provede odběr krve pro genetické vyšetření,“ popisuje Kateřina Veselá, lékařka a ředitelka reprodukční kliniky Repromeda.

Když pomůže pouze IVF

Pokud testy u páru odhalí závažnou reprodukční poruchu, kterou nelze překlenout přirozenou cestou, nezbývá než přistoupit k umělému oplodnění. Nejčastěji je využíván soubor postupů známý pod zkratkou IVF (in vitro fertilizace), při němž je vajíčko oplodněno spermiemi partnera mimo tělo ženy.

Celý cyklus začíná hormonální stimulací vaječníků, která je nutná pro dozrání většího počtu vajíček. Začíná se s ní zpravidla druhý až třetí den menstruačního cyklu a proces trvá obvykle 10 až 12 dnů. „Na klinice Repromeda však využíváme i takzvaný random start neboli zahájení stimulace bez ohledu na menstruační cyklus. Původně jsme metodu aplikovali především u žen, pro které by čekání bylo přitěžující, například z důvodu onkologické léčby. Postupně jej však využíváme i u ostatních pacientek,“ přibližuje odbornice na reprodukční medicínu.

Zralá vajíčka jsou následně odebrána v celkové anestézii a v ten samý den laboratorně oplodněna za pomoci mikromanipulační techniky. Vzniklá embrya jsou následně zamražena. V této fázi se také mohou provést jejich preimplantační genetická vyšetření. Nejperspektivnější embryo je následně tenkou kanylou bezbolestně přeneseno do dělohy ženy a provede se takzvaný kryoembryotransfer. Přibližně za dva týdny od zákroku je proveden těhotenský test, který odhalí, zda se podařilo dosáhnout kýženého úspěchu.

„Pravděpodobnost otěhotnění po transferu jednoho embrya je přibližně 57 procent. Pokud se úspěch po prvním pokusu nedostaví, máme zpravidla k dispozici další, dříve zamražená embrya. Tím odpadá nutnost znovu podstupovat celý IVF cyklus. Při třech pokusech narůstá kumulativní úspěšnost zákroku téměř na 90 procent,“ říká Veselá.

Moderní metody zvyšují efektivitu i rychlost

Průběh a délka léčby neplodnosti se pochopitelně liší případ od případu a někdy se bohužel jedná o náročný a zdlouhavý proces. Díky využívání stále modernějších metod se však rychlost i úspěšnost asistované reprodukce neustále zvyšuje. „Příkladem může být moderní vyhledávačka mitóz, kterou je naše klinika nově vybavena. Ta nám umožňuje výrazně rychleji vyšetřit chromozomální výbavu jedince, kterou je potřeba prověřit před zahájením IVF léčby, neboť právě její poruchy bývají častou příčinou neplodnosti, opakovaných potratů nebo narození dítěte s vývojovými vadami,“ vysvětluje Veselá. „Léčbu dovede výrazně urychlit také zbrusu nová metoda EmbryoScreen, kterou provádíme jako první a zatím také jediní v republice. Metoda umožňuje odborníkům seřadit embrya podle jejich kvality, čímž citelně zvyšuje šanci na úspěšné početí a zkracuje tak dobu terapie,“ dodává.

Podle Veselé jsou však pro úspěch a rychlý průběh umělého oplodnění důležité i faktory související s psychikou. „Je podstatné, aby zejména pacientka pociťovala v průběhu asistované reprodukce potřebný psychický komfort. V průběhu IVF cyklu je tak nejrozumnější naordinovat si zejména odpočinek a starosti naopak na chvíli odložit. Apeluji rovněž na to, aby páry s řešením nezdarů s početím neotálely, neboť s narůstajícím věkem úspěšnost léčby klesá,“ uzavírá lékařka.