Během životního cyklu ploché střechy se prakticky nedá vyhnout problémům s vlhkostí a zatékáním. Pro zajištění dlouhodobého dobrého stavu střešní konstrukce je klíčové odhalit všechny problémy pokud možno v zárodku. Jedině tak lze dosáhnout minimalizace výše nákladů na následné opravy. Užitečným nástrojem jsou v tomto směru senzorové systémy. Ty majiteli dokážou v reálném čase poskytnout komplexní informace o úrovni vlhkosti i přítomnosti vody v jednotlivých vrstvách samotné střešní konstrukce. 

Materiály využívané na konstrukce plochých střech prošly v posledních desetiletích značným vývojem. Díky jejich technologickým vlastnostem může dnes majitel počítat s životností třicet až čtyřicet let. To však pouze za předpokladu, že se nerozhodne přehnaně šetřit na kvalitě provedení zastřešení nebo následné údržbě. V takovém případě ho totiž pravděpodobně problémy se zatékáním a nadměrnou vlhkostí v konstrukci potkají mnohem dříve a vyústí v nákladné opravy. 

Důležité je mít střechu pod kontrolou 

Dnes existuje celá řada typů plochých střech – jednoplášťové, dvouplášťové nebo třeba zelené. Tak jako v jiných částech stavby musíme i u střechy počítat s tím, že se v průběhu jejího životního cyklu vyskytnou problémy, které bude třeba včas detekovat a následně opravit. Střechu v zásadě nelze navrhnout a postavit tak, aby neměla nikdy za dobu svého životního cyklu problémy s vlhkostí. „Pro zajištění dlouhé životnosti ploché střechy se stává rozhodujícím, zda je její stav pravidelně sledován a vyhodnocován. Při naplnění této podmínky je totiž možné zachytit problémy v rané fázi, a tím minimalizovat náklady na následné opravy,“ vysvětluje Miroslav Veselý, CEO společnosti SENZOMATIC, která se specializuje na monitoring vlhkosti a úniků vody v budovách. 

Význam pravidelných kontrol zmiňuje i Vlastimil Rieger, technický správce brněnského Areálu SVATOPETRSKÁ. Zde se po pěti letech od rekonstrukce se zatékáním potýkali jednou. „Zatékání se snažíme předcházet pravidelnou údržbou střech, v rámci které probíhá plošné čištění, odstraňování ptačího trusu a dalších nečistot. Střešní plášť taktéž vizuálně kontrolujeme, zaměřujeme se přitom na spoje a detaily,“ nastiňuje. 

Riziko degradace střešní konstrukce 

I menší závada lokálního charakteru na ploché střeše může po delší době zasáhnout velkou plochu celé konstrukce. Pokud se totiž vlhkost dostane přes horní hydroizolační vrstvu, pronikne i níže k parozábraně, kde se následně hromadí. „Poté dochází k její distribuci po rozhraní materiálů dál do konstrukce nebo k průsaku na nosnou konstrukci střechy,“ popisuje Jan Včelák z Univerzitního centra energeticky efektivních budov Českého učení technického v Praze (ČVUT UCEEB). 

Pokud se v takovém případě jedná o konstrukci z betonu nebo plechu, nejde o velký problém. V momentě, kdy se použije stále populárnější dřevo, může za čas dojít k jeho úplné degradaci. „Dřevěné konstrukce mají řadu benefitů a do budoucna se v tomto směru jeví jako správná cesta. Obecně je však vhodné již ve fázi projektování mít jasno v tom, jakým způsobem budou potenciální závady v této části stavby monitorovány, a tím i minimalizována rizika případných nákladných oprav. Vhodnou možností je implementovat do střechy senzorový systém, který dokáže potřebnou informaci bezprostředně doručit,“ doplňuje Jan Včelák. 

Informace v reálném čase 

Ačkoli jsou senzorové systémy na trhu již běžně dostupné, na českých stavbách se s nimi podle Miroslava Veselého prozatím lze setkat spíše výjimečně. Zájem o ně však významně stoupá. Tento trend by mělo v budoucnu akcelerovat také stále častější využívání zmiňovaného dřeva jako stavebního materiálu. 

„Současné senzory dokážou detekovat kapalnou vodu a hodnotu vzdušné vlhkosti uvnitř střešní konstrukce i v jejích jednotlivých vrstvách. Pokud je konstrukce postavená ze dřeva, je rovněž možné monitorovat jeho hmotnostní vlhkost, tedy obsah vody přímo ve dřevě. Správce budovy má tak v reálném čase komplexní informace o stavu tepelněizolační vrstvy i nosné konstrukce,“ uzavírá Miroslav Veselý.