Thomas Alva Edison před 120 lety patentoval nikl-kadmiové (Ni-Cd) baterie, které se staly nejpoužívanějšími akumulátory 20. století. Mají unikátní vlastnosti, které v mnohém předčí i současné lithiové baterie. V čem byly Ni-Cd články výjimečné a proč je v dnešní době na českém trhu už nepořídíme? Na to ve svém komentáři odpovídá Radim Tlapák, ředitel internetového obchodu BatteryShop.cz.

Nikl-kadmiové baterie jsou unikátní už svým vznikem, protože se jejich vynález připisuje dvěma mužům. Jako první Ni–Cd baterie vynalezl švédský vědec Waldemar Jungner, a to již v roce 1899. Souběžně však na Ni-Cd bateriích pracoval v USA Thomas Alva Edison, který si tento vynález v roce 1902 patentoval. Přestože patent byl znám již před 120 lety, masová výroba těchto článků začala po druhé světové válce a trvala až do druhého tisíciletí. Technologie nikl-kadmiových baterií byla svým složením dokonalá a v mnohém vynikala i nad současnými akumulátory.

Toxicita a inovace

Za vymizením Ni-Cd baterií stojí dva důvody: ochrana životního prostředí a technologický pokrok. Jak již název napovídá, baterie je tvořena kovy niklem a kadmiem. Zatímco nikl představuje běžný kov, který se nachází i v zemské kůře, kadmium je vzácné a velmi toxické. Tato látka představuje hrozbu pro životní prostředí i lidské zdraví, proto musí být dostatečně utěsněna v těle akumulátoru a následně pečlivě zrecyklována. To znamená, že stejně jako současné baterie nesmějí Ni-Cd články skončit v komunálním odpadu.

Právě kvůli toxicitě začaly Ni-Cd baterie od počátku 90. let 20. století nejdříve nahrazovat články Ni-Mh. Ty mají větší kapacitu než kadmiové články a nejsou nebezpečné. V průběhu 90. let se pak začaly ještě více používat lithiové baterie, tedy Li-Ion a Li-Pol články, jež jsou dodnes nejoblíbenějším typem akumulátorů. Mají nespornou výhodu ve snadném skladování a minimálním paměťovém efektu, při němž se kapacita baterie snižuje. Oproti tomu ale u lithiových baterií hrozí, že při extrémních teplotách nebo nárazech explodují.

Odolnost a opakované nabíjení

Přestože to vypadá, že současné baterie disponují oproti Ni-Cd bateriím řadou výhod, stojí za to si 120 let od převratného patentu Thomase Alvy Edisona připomenout. Ni-Cd články totiž mají řadu unikátních vlastností. V dnešní době je na prvním místě třeba jmenovat nízké provozní náklady – jednoduše jsou levné. Nikl-kadmiové akumulátory totiž mohou být dobíjeny mnohem častěji než ostatní baterie a jejich kapacita neklesá tak rychle. Právě vysoký počet nabíjecích cyklů činil z Ni-Cd baterií v minulosti tu nejlevnější alternativu. Byly využívány v aku nářadí, RC modelech, vysílačkách, ale i v průmyslu.

Další nespornou výhodou je jejich odolnost. Nepodléhají externím vlivům, jako jsou vysoké či nízké teploty, nešetrná manipulace a podobně. Lze je snadno převážet letadlem i lodí, a přitom nehrozí jejich výbuch. Zároveň je možné Ni-Cd články rychle nabít – do plné kapacity například už během 10 minut, aniž by se poškodily a jejich technologie se musela upravovat.

Prodej Ni-Cd článků byl v uplynulé dekádě ukončen

Ovšem toxicita, která je velmi závažným problémem, způsobila, že se nikl-kadmiové akumulátory na českém trhu již neprodávají. Zatímco na jiných trzích, například v USA, jsou články stále dostupné, Evropská unie jejich výrobu v roce 2008 zakázala. Podle statistik Ministerstva životního prostředí ČR však ještě v roce 2010 tvořil podíl Ni-Cd baterií 17 % všech sekundárních článků, tedy nabíjecích, které byly v tom roce uvedeny na trh. Oproti tomu v roce 2020 už to bylo jen 0,8 %.

Svět tak stále čeká na vynález takové baterie, která bude spojovat unikátní vlastnosti všech typů článků a současně bude šetrná k životnímu prostředí.